Plyšový krokodýl
Jde o tohle. Jeden den jsem se prostě nudila a projížděla veškerou svou tvorbu. I tu z dob před tímhle, *poukazuje na tuto stránku*. A našla jsem tohle. Není to zábavné? Nemá to žádné párování a je to totální parodie. Ale mě to přišlo vtipný.
Damn. Jsem prostě awesome. Já vám to říkám pořád. Eh. Pardon. Já a moje citový výlevy...
Čím dál tím božštější
Emmy
Zatracená McGonagallová! Ta sůva jedna protivná! Bába přestárlá!
Všechna tato označení a ještě jiná, mnohem hanlivější, která pro naši vlastní bezpečnost nebudeme zveřejňovat, běžela hlavou Severuse Snapea, když se hnal do svého temného sklepení. Nutno dodat, že to sklepení nepřišlo děsivé jen studentům. Každou noc nemohl usnout, aniž by měl rozsvícenou minimálně jednu svíčku a nikdy, nikdy, nedokázal usnout bez svého plyšového krokodýla. Ale to je vedlejší.
Momentálně ho zcela zaměstnávala zuřivost nad posledním, naprosto nepříčetným (budeme-li slušní), nápadem jejich ředitelky. Školní výlet?? Má vzít bandu naprosto vypatlaných, nadržených idiotů někam, kde by se měli bavit? A to prosím jako proč? Nehráblo tý ženský? Nejenom, že to byl výlet, tedy něco, naprosto nepřijatelného a Severusovi naprosto neznámého, ale ještě měl dělat dozor sedmákům? A zabít by ho nechtěla?
Severus sebral veškerou svou odvahu, než vkročil do svých pokojů. Proč, u Merlina, tam musí být furt taková tma? To jako nemůžou udělat sklepení teplá a prosvětlená? Se tam pak nemá bát!
Sesunul se do křesla, nalil si sklenku džusu a zadíval se do ohně. Přemohly ho vzpomínky. Na ten jediný večer, kdy mu McGonagallová nepřišla nesnesitelná. Jen mírně ujetá. Tehdy se zcela ožrali a vylévali si srdíčka. Nebo spíš to, co každý z nich měl místo srdce. Severuse neskutečně potěšilo zjištění, že není jediný, kdo spává s plyšákem. Ale proč Minerva spala s růžovým poníkem, mu zůstávalo záhadou. Jeho krokodýl byl pochopitelný. Připomínal zmijozelského hada a byl trochu větší, takže bylo k čemu se tulit. Ale My Little Pony? Vážně? A nespadla jako malá na hlavu?
Severusovy myšlenky nevyhnutelně sklouzly k oné katastrofě, která byla výsměšně pojmenovaná, jako výlet. To tak. Spíš Boží umučení. Severus se sám sobě v duchu klaněl za tak bezchybné užití sarkasmu a ironie. I když vlastně netušil, co přesně ironie je. Ale to nic. Mohl by požádat Remuse Lupina, aby mu dělal společnost. Ten moula byl do něj zamilovaný snad celá léta. Takže mu to nebude dělat problém. A Severus na něj bude moct hodit všechny své povinnosti. Sice ho trochu bodl osten viny, ale stačil jediný pohled ho očí jeho krokodýla, pana Zkrouhlého, a vše bylo v pořádku.
* * * * *
Někde v malém pokoji, v posteli u počítače, si jedna mladá slečna protáhla ramena se spokojeným úsměvem. Zase se může považovat za svoji vlastní bohyni. Že její přesvědčení nikdo nesdílel, jí bylo srdečně jedno. Mohla si gratulovat, povedlo se jí zprznit vcelku ucházející dílo a jednoho úžasného muže, který nikdy neměl strach ze tmy. A nepřechovával krokodýla.
Ale, jak již bylo řečeno, byla mladá. Třeba ji to jednoho dne přejde a ona ocení, jak skvěle propracovaný ten muž je, a že jeho osobnost s drobným zásahem je zcela neskutečná.
Ale počkat, ona už to dávno ví.
Může tedy jít v klidu spát a vám všem se vysmát.
Loseři.
Poznámka autorky: To poslední slovo.. No offense. Vážně.
Poznámka autorky 0.2.: Nechcete mi to zkomentnout? A říct mi, třeba, že jsem naprosto skvělá a moje povídky se vážně někomu líbí??
*znovu pofňukává do kapesníku*
:)
(Regan , 31. 7. 2015 17:49)