Navštívení
Možná se omlouvám. A možná ani ne. Četla jsem jakousi reklamu na ticho. Pak jsem poslouchala písničku. A pak mě přepadla vlastní mysl a donutila mě psát. Protože, když všechno selže, stále mám poetické obraty...
-----
Zbylo ticho. A bolest. Ano, nezapomeňme na bolest. Protože ta je stálou společnicí.
Takové ticho. Ticho prázdných stěn, kdy jen sedíte a vaše srdce bije čistě z povinnosti, protože pud sebezáchovy je moc silný. Ticho opuštěné duše, kdy slova nemají význam, protože není nikdo, kdo by je poslouchal. Ticho, přerušované jen tichým dechem, který vás udržuje naživu.
A bolest. Bolest, která se s Tichem drží za ruce a láskyplně na vás shlíží, protože s vámi už je tak dlouho. Bolest, která vás nutí křičet, bušit do země, žalostně vzlykat. Bolest, která vám svírá hrdlo a paralyzuje svaly.
Křičíte. Ze všech sil, protože když přestanete, uznáte, že je pryč, že už se nevrátí. A tak prosíte, stékají vám slzy a vy prostě jen žadoníte; nestane se nic. Už se nenadechne, neotevře oči, ne, neotevře. Ať se snažíte sebevíc.
Všichni se touží dostat zpátky. Zpátky na začátek, do časů otevřených očí, zvedajících se hrudí a teplých rukou. Ale postaví se vám do cesty Bolest, neústupně zavrtí hlavou, pokrčí rameny, ukáže na Čas, který jde jen dopředu, rozevře náruč a přivine vás na svou hruď. A je jí jedno, že se bráníte, křičíte, kopete, prosíte. Nechce vás pustit. A když se smíříte, poddáte jejímu obětí, trochu se odtáhne, aby mohla za ruku chytit Ticho a přitáhnout ho do klubka. A sevře vás ještě pevněji.
Tak sedíte ne své posteli, kolem sebe ticho a v sobě bolest. A vy nemůžete přestat žít. Nejde to. Je překvapivé, jak jste svobodní, když ztratíte všechno. Na ničem nezáleží, vše přichází zkreslené dlouhým tunelem vnímání, ale vám je to stejně jedno. Prostě si sednete na postel, zíráte do prázdné stěny, po vlasech vás hladí Ticho a za ruku drží Bolest.
Až jednoho dne se zvednou, chytí za ruce, usmějí se na vás a pomalým krokem se vzdálí. Ale vy stejně jen sedíte, protože přichází někdo jiný. Má červené šaty a příjemnou tvář. Posadí se vedle vás, na tváři něžný výraz, poděkuje vám za společnost Bolesti a Tichu.
Postaví se a natáhne ruku. Zvednete k ní pohled a její ruku přijmete.
Pak nastupuje sladké vykoupení.
Tma.