Případ někde v zapadákově
Moje první povídka! Jste nadšení? Já jo! =) Užijte si čtení
Pár: Dean/Castiel
Varování: Žádné
Emmy
Dean seděl v křesle a četl jeden se starých Avengers komiksů, když k němu vrazil Sammy se slovy, že mají případ. Šlo o čarodějnici někde v zapadákově. Ještě větším než jejich bunkr. Hm…
Cesta tam byla dlouhá a únavná. Vyřešili to asi za pět dní, přičemž několikrát hrozila Deanova nebo Samova smrt. Když potom byli v motelovém pokoji, aby se umyli a najedli, než vyrazí, zmocnila se Deana podivná předtucha. Nějak očekával, že na něj odněkud vyskočí nějaká příšera. Naštěstí se nic nestalo ani v motelu, ani po cestě domů.
Domů. Jen to slovo vyvolávalo na Deanově tváři úsměv. Asi ho dost dobře neskryl, protože si ho Sam všiml.
"Co se tak blbě culíš?" zeptal se. Pitomec.
"Sklapni, Sammy" zavrčel Dean a opět se věnoval řízení. Cítil, jak na něj Sam vrhá pobavené pohledy, ale celkem úspěšně je ignoroval.
Konečně dojeli domů. Když se Sam nedíval, Dean se znovu blbě uculil.
Uvnitř zapadl do svého pokoje, asi na pět minut se svalil do postele a užíval si spokojený pocit.
Poté si jeho pozornost vyžádal zápach z tři dny starého oblečení. Dean svlékl špinavé hadry, hodil je do rohu koupelny a osprchoval se. Horká voda z něj odplavila stres a únavu. Z koupelny vyšel naprosto osvěžený. Oblékl se a šel si udělat něco k jídlu. Když došel k lednici, ozval se typický šustivý zvuk, který znamenal, že je zase jednou přišel navštívit Castiel.
Dean se pomalu otočil, měl zkušenosti, že Cas stál přímo za ním. Tentokrát stál na druhé straně místnosti.
Dean se vždycky divil, že mu v tom baloňáku není vedro. Cas ovšem vypadal, že se cítí pohodlně až na plamen vzteku, který mu šlehal z nebesky modrých očí. Nejprve si Deana pozorně prohlédl, hledajíc známky po zranění. Když nic nenašel, vztek se zmírnil. Chvíli na Deana zíral, přičemž naklonil hlavu na stranu, jako to vždy dělával, když byl zmatený.
Najednou mu z očí zasvítilo odhodlání a on ráznými kroky zamířil k Deanovi.
"Jestli kvůli nějakému případu umřeš, tak tě zabiju" procedil skrz zaťaté zuby.
Po další chvíli upřeného zírání popošel dva kroky dopředu, uchopil Deanův obličej do dlaní a přitiskl své rty na jeho. Po chviličce se odtáhl a pohlédl do široce rozevřených očí oněmělého Deana.
"Jsem rád, že jsi v pořádku" zašeptal a se zašustěním křídel zmizel.
Dean šokované zíral na místo, kde před chvílí stál Castiel.
* * * *
Uplynuly tři dny. Během té doby Dean nedokázal přestat myslet na okamžik, kdy se jeho rtů dotkly ty Castielovy.
První den byl plný zmatku a částečného znechucení.
Druhý den přemýšlel nad neodbytnou otázkou. Co k tomu Castiela vedlo?
Třetí den se přistihl přemýšlet nad hebkostí Castielových rtů a jeho nebesky modrýma očima.
Počkat. Kdy si všiml, jaký přesný odstín mají jeho oči?! Sakra!
Sam si samozřejmě jeho obrovského vnitřního zmatku všiml. Kdyby ho neprozradil rozervaný výraz, udělaly by to všechny ty knihy, co držel vzhůru nohama a předstíral, že čte. Naštěstí měl Sam dostatek taktu a na nic se nevyptával. Dean mu byl vděčný.
Asi pátý den od Castielova polibku se Dean znaveně svalil do postele. Celý den úporně cvičil, aby vyhnal z hlavy myšlenky na Case. Samozřejmě to fungovalo jen na půl. Kdykoli se přestal soustředit, do mysli mu prosákl obraz nebeské modři a znovu cítil ty hebké rty. Vždy takové myšlenky rychle zahnal a nyní doufal, že je na to moc unavený. Uvelebil se na posteli, zavřel oči a propadl se do říše snů.
* * * * *
Deanovy sny odrážely jeho zmatenost. Střídaly se výjevy z minulosti i takové co se nikdy nestaly.
Spatřil svého brášku s Jess a třemi dětmi, které byly očividně Samovy. Kde se tam vzaly? Ovšem Dean se u Samovy vysněné (a zcela nesplnitelné) budoucnosti nezastavil dlouho.
Obraz se ustálil na jednom výjevu, který Dean okamžitě poznal. Vždyť se stal před pěti dny!
Castiel stál naproti němu a Dean věděl, co přijde. Cas uchopil jeho obličej do dlaní, Dean si všiml, jak jsou teplé a že přesně pasují na jeho obličej. Viděl, jak se Cas přibližuje a těsně předtím, než se jejich rty dotkly, Dean zavřel oči.
V okamžiku, kdy se jejich ústa střetla, Deana zalil slastný pocit. Tentokrát polibek trval o chvíli déle, než si Dean pamatoval. Když se Castiel odtáhl, pohlédl Dean do jeho očí. Věděl, že Cas chce zmizet a rozhodl se ve zlomku vteřiny. Popadl Castiela za šíji a přitáhl si ho zpátky k sobě.
Cas nejprve jen překvapeně stál, ale když ucítil, jak se Deanovy rty otřely o jeho, setřásl šok a zapojil se do polibku.
Jemně přitiskl Deana k lednici, kterému to vyvolalo chvění po celém těle. Jednou rukou vjel Castielovi do vlasů, zatímco druhou ho objal okolo pasu a přitiskl ho co nejvíc k sobě. Cas zatím nepouštěl Deanův obličej a jejich polibek se pomalu prohluboval.
Dean jemně přejel špičkou jazyka po Castielově spodním rtu a Cas si slabě povzdechl.
Možná za to mohl právě ten povzdech, nebo, jak se Deanovi vzbouřila krev v reakci na to, ale v tom okamžiku se Dean vymrštil z polštáře a prudce lapal po dechu. Rozhlížel se po místnosti, jako by očekával hrozbu a stále cítil chuť Castielových rtů. S divoce vířícími myšlenkami si opět lehl.
Mezi jeho zmatenými úvahami (Co má společného mistr Yoda s koláčem?), se vynořovala jedna otázka.
Co se to s ním děje?
Po onom snu se Deanovi už žádný takový nezdál. Nevěděl, jestli to má brát s úlevou, nebo zklamáním. Pokaždé, když se přistihl o tom přemýšlet (často), okamžitě si vynadal. Začal být roztržitý a nesoustředěný a hodně času trávil ve svém pokoji zíráním na strop.
Sam si toho samozřejmě všiml, ovšem protože Dean většinou ani nezaregistroval, že na něj Sam mluví, byl nucen to nechat.
Deana sny skutečně netrápily. Ovšem párkrát se vzbudil s nejasným pocitem, že cítí, jak si Castiel lehl za něj, přitiskl se k Deanovým zádům a ruku si položil okolo jeho pasu. Dean vždy okamžitě znovu usnul a ránu se budil s lepší náladou.
Tyhle drobnosti ale Dean neřešil. Mnohem víc ho trápilo, co se stane až se s Castielem skutečně setká.
Ta situace skoro i nastala. Dean si zrovna mířil pro pivo z lednice (ano, vyvolávala vzpomínky, ale miniledničku v pokoji ještě neměl), když zaslechl hlasy z obýváku/studovny. Samozřejmě tam zvědavě zamířil. Brzy poznal bratrův hlas, slova ale zachytil, až když byl téměř za rohem.
"…tak se občas ozvi. A buď opatrný" zaslechl Sama. Když vyšel zpoza rohu, scéna, kterou spatřil, ho tak vyšikovala, že zamrzl na místě.
Sam stál zady k němu a před ním stál (… předmět jeho… Snů?? Nočních můr?!) Castiel. Vypadal stejně, jako když ho Dean viděl naposled.
Castiel otevřel ústa (ta ústa!), když jeho pohled sklouzl ze Sama a zabodl se do Deana. Cas na chviličku ztuhl a pak bez varování zmizel.
Sam překvapeně zamrkal, ovšem přičetl jeho odchod neznalosti lidské slušnosti. Otočil se, aby zvedl knihu, kterou předtím odložil, když si všiml Deana. Ten tam stál s rozšířenýma očima a evidentně se nemohl z něčeho vzpamatovat.
"Deane?" oslovil ho Sam opatrně. Dean sebou trhl a několikrát zamrkal, aby zaostřil na bratra. Konečně se pohnul, vystoupal dva schody k Samovi a tam se zastavil. Trochu nervózně zatěkal očima okolo, načež je upřel na Sama. Poté promluvil.
"Co tu dělal Cas?" zeptal se. Sam překvapeně povytáhl obočí. Ne nad otázkou, ale nad bratrovým hlasem. Zněl tak… nejistě.
"Jenom se zastavil, aby nám řekl, že hledá Metatrona, ale zatím neúspěšně" odvětil. Dean trhaně přikývl a odhodlal se k další otázce.
"Se mnou mluvit nechtěl?" zeptal se a snažil se znít normálně.
"Ne, nic neříkal"řekl Sam a sledoval, jak se přes Deanovu tvář mihla úleva a zklamání. Než ho ale stihl prozkoumat, Dean se otočil a zmizel. (Ne doslova, odešel do svého pokoje.)
Sam zavrtěl hlavou a posadil se do křesla.
Tohle já nikdy nepochopím, pomyslel si.
* * *
Když se Dean vrátil do svého pokoje, stále cítil úlevu a zklamání. Do hlavy se mu vtírala myšlenka, že by si s Casem měl promluvit. Ovšem iracionální část jeho já to stále odkládala, takže se rozhodl se na to vyspat.
Ne, že by se skutečně vyspal, ale rozhodl se uskutečnit plán, který se mu, během převalování a útržkovitého spánku, zrodil v hlavě.
Aby si dodal trochu… ne, odvahy ne, na co, ale trochu elánu, vlezl nejdřív do sprchy. Tam mu ovšem myšlenky trochu ujely. (Nebuďte hned úchylní.)
Když ze sprchy vylezl, nebyl si už tak jistý, zda je to dobrý nápad. Ale jednou se k tomu rozhodl a Dean všechno dotahoval do konce. Oblékl se, a upřímně, ani si nevšiml, že se snaží vypadat co nejlépe. Posadil se na postel a zavřel oči.
"Casi? Slyšíš mě? Mohl- mohl bys sem na chvilku?" zeptal se potichu. Téměř okamžitě zaslechl zašustění, které znamenalo, že Castiel opravdu přišel.
"Ahoj Deane" ozval se jeho hluboký hlas a Dean cítil, že ztrácí půdu pod nohama. Když otevřel oči a upřel je na Case, veškerý jeho plán se rozpadl na prach a Dean na Case jen zíral.
Zíral do jeho očí, do té nádherné modři, na jeho rty, tak sametové, a nakonec na jeho krásně řezanou tvář. Asi po minutě, kdy Dean na Case jen zíral, se Castiel začal cítit nepříjemně. Tušil, že ho Dean zavolal kvůli tomu polibku a pravděpodobně mu řekne, že ho nechce už nikdy vidět, ale Castiel si nemohl pomoct, měl o Deana strach a ten tam pak stál, zelené oči tak zmatené a ty rty lákavě pootevřené a on se prostě neudržel a…
Castiel zastavil proud nesmyslných myšlenek a zatěkal očima po pokoji.
Kupodivu to byly právě ty oči, co Deana vyburcovalo. Zajednal bez přemýšlení, zvedl se a zamířil ke Castielovi. Ten k němu zvedl vyplašený pohled, ale Dean se zastavil kousek před ním. Zadíval se do těch široce rozevřených očí a došlu mu, že se Cas bojí, co Dean řekne nebo udělá. (Mučení, vražda, nebo tak)
Dean se jen pousmál, uchopil Castielův obličej do dlaní, stejně jako Cas nedávno ten jeho a políbil ho.
Cítil, že je Cas ztuhlý šokem, tak se jen lehce otřel o jeho rty. Byly stejně hebké, jak si Dean pamatoval. Když se Dean odtáhl, Cas otevřel oči a zmateně na Deana zamrkal.
"Co to děláš?" vydechl.
"Líbám tě" pokrčil Dean rameny. Naprosto vyšokovaný výraz v Casově obličeji mu stačil. Znovu se sklonil a políbil ho. Tentokrát Castiel polibek oplatil a Dean se usmál. Tenhle anděl je konečně jeho a on si to hodlá užít.